Vyvrhel > Starý věci > Texty > Fejetony
Člověk je tvor společenský. Nedokáže žít osamocen a proto svou osobnost rád realizuje prostřednictvím různých společenských akcí jako srazy, schůzky, přátelská setkání apod. Píšu o tom, protože v posledních letech se nedílnou součástí tohoto společenského života stávají také blízká setkání, tedy jistý druh transgalaktického rande naslepo. Takovému kulturnímu vyžití holduje stále větší část populace a člověk, který toho ještě neokusil, není in a často je označen za kulturního barbara.
Proto jsem se rozhodl sepsat pár rad a instrukcí, jak blízkého setkání dosáhnout a jak se v jeho průběhu chovat, jelikož i meziplanetární vztahy vyžadují svou etiketu.
Základním stavebním kamenem každého blízkého setkání je spontánní procházka opuštěnou noční krajinou, nejlépe co nejdále od civilizace. Přitom nedáváme na sobě znát žádné známky nedočkavosti či netrpělivosti. Úspěch se tak dostaví sám a nečekaně brzy v podobě příletu všem dobře známého neidentifikovatelného létajícího předmětu, z něhož posléze vystoupí neidentifikovatelná chodící bytost. Zde nastává zlomový okamžik. V žádném případě údivem nevyvalujeme oči. Návštěvník by to mohl brát jako narážku na své velké černé oči. Není také od věci, když se před setkáním zbavíte vlasů a dalšího ochlupení. Mimozemská bytost se tak bude cítit více jako mezi svými. Zpátky ale k vlastnímu procesu seznamování. Nejdříve se ujistíme, zda má náš nový přítel ruce popřípadě jim podobné údy, a teprve poté nabídneme přátelské podání ruky. Ani s pozdravem to není lehké. Dobrý den nepřichází pro pozdní noční hodiny v úvahu a dobrou noc můžeme přát jen stěží. Řešení tohoto problému nechám na vás.
Po samotném sblížení se nám bytost bude snažit naznačit, že nás chce unést. My se ovšem touto situací unést nenecháme a nabídneme jí, že s ní poletíme dobrovolně. Tím se vše velmi zjednoduší a urychlí. Pokud ovšem při pokusu nastoupit do vesmírné lodi nezjistíte, že se nemůžete hnout. V tom případě nastává dilema. Buď jste byl návštěvníkem paralyzován a nebo jste prostě ztuhl strachy při myšlence, že skončíte jako potrava servírovaná na létajícím talíři.
Ti lidé, kteří se na palubu dostanou, by měli vědět, že svou dobrovolnou účastí na výletu souhlasí také s biologickými a mnohdy nelogickými pokusy na svém těle. Mimozemšťané, jakožto genetičtí inženýři množící se klonováním, tak budou jevit velký zájem i o reprodukční záležitosti člověka. Tyto pokusy často zanechají známky na sexuální orientaci jedince, které mohou vést až k sexuální dezorientaci.
Danými skutečnostmi se ovšem nenecháme odradit a setkání si užíváme co nejvíce. Přitom si ovšem musíme dávat pozor na své myšlenky. Je totiž známo, že naši vesmírní sousedé dokáží využívat svůj šestý smysl a telepaticky se prohrabávat naší myslí. A to, co tam ne málokrát naleznou, nás stojí pěkný kus hanby a studu. My ovšem můžeme kontrovat naším, lidským, šestým smyslem. Smyslem pro humor. Lidský humor je odborníky z celého vesmíru označován jako ten na nejvyšší evoluční úrovni.
Abychom našemu hostiteli ukázali, že jsme slušně vychováni, nebudeme čekat až nás vybídne k odchodu, ale opět sami navrhneme, že je čas zase pevně stát nohama na Zemi. V tu chvíli poznáme, jak blízké naše setkání opravdu bylo. Pokud bylo toho nejbližšího druhu, uroní náš hostitel při rozluce několik vesmírných slz, neboť i mimozemšťan je přeci jen člověk.