Proradný mrakodrap
(16. listopad 2001)

Proradný mrakodrap

Chrabrým já jsem sebevrahem
z mrakodrapu skočím šmahem
skákat budu s radostí
neb života mám dosti

A tak spěchám nedočkav
-rychleji než stádo krav
rychleji než divé blechy-
ať dosáhnu spásné střechy

Nyní tady na střeše
své problémy vyřeše
přistupuji k okraji
do prázdna jdu nohami

Inu letíc jako pták
započal jsem volný pád
mrakodrap má sto pater
však nejsu žádný amatér

V nedohlednu je mi zem
již zatřesu nárazem
padám chlípně pomalu
okamžitě chci dolů

Doba pádu jest dlouhá
však nemůžu teď vzít roha
Skočil jsem už jednou provždy
bych rázně došel sebevraždy

Zhruba patro šedesáté
čumí z něho kluk vysmáté
směje se mi, na mě hledí
já chci klesnout o poschodí

V půlce toho baráku
nudou zdravím rej ptáků
proč já skákal, imbecil
plyn si třeba nepustil

Podléhajíc spánku v letu
v duchu slyším tuhle větu:
Uhýbejte chalani
nadešel čas přistání

V tom vrcholném okamžiku
viděl jsem se na pažitu
jak rozplesknu své tělo
už aby to bylo

Však v onu skvělou chvíli
pár centimetrů k cíli
po dlouhém to letu
zmřel jsem díky věku

Na zem padám mrtev již
proč nebyla ta střecha níž
já se na to vykašlu
hodit jsem si měl mašlu

Jako dědek starý chorý
natáhl jsem bačkory
bez požitku z vraždy své
bez bolesti bez krve

Neví se co po přistání
stalo se, páč svědků není
věděl bych to také rád
ten proradný mrakodrap!

Leží v hrobě jen mé zbytky
spolu s nimi výčitky:
že já jsem byl taký srab
a vybral si mrakodrap!