Vyvrhel > Starý věci > Texty > Truhlíkoviny
Pracovní poznámky psané na náhodně se zde vyskytující obálce a na seznamu maturitních témat se hnízdí v drobcích od rozjedené čokolády (jejíž obal tu také někde bude) v obležení dvou chlebů s bůčkovou pomazánkou vyčkávajících hladu přísedícího. Je tu jistá pravděpodobnost přítomnosti talíře pod těmito chleby, ale pouhým pohledem domněnku potvrdit nelze. Až vibrující mobilní telefonní aparát mi svými otřesy, jež rozhání z okolí chlebů staré útržky papírů s důležitými úkoly a další již neidentifikovatelné předměty, poskytne pohled pod ně. Talířku nikde, pouze možno shlédnout desku stolu. Zavzpomínám, kdy naposled se mi tímto způsobem poštěstilo ji spatřit, a odvrátím zrak v stranu druhou. Tam jej upoutá pecka od pomeranče. Zabrousím v paměti, vzpomenu chvil snědku pomeranče a vydám se intuitivně po stopách dalších a dalších pecek. A hle, v oněch odlehlých končinách talíř, pecky vně a i uvnitř něj. Však podloží jeho, tvořené nekompaktně seskládanými kompaktními disky a jejich obaly, zdá se býti statiky vratké. Po chvíli samosebepřesvědčování vztáhnu ruku svou ku kupě disků, tu i druhou a maje své údy vnořené, dané v šanc hustému pokryvu stolu, snažím se diskové abstraktum pod talířem ustabilnit. V tom okakmitu, pocítil jsem pich, píchnutí bolestivé do prstu. Života průběh celý promítl se mi před, ba i za očima. Snad nebyly to nůžky, či dokonce sešívací stroj, nedej Bože snad nožík na správu zamáčknutých tlačítek klávesnicových. Přemohu strach, otevřu oko jedno, nechť zří tu tragédii. Skloním k ruce hlavu. A co nevidím již naplno otevřeným zrakem. Mám ji, mám ji! Co jsem se jí nahledal. Brilantně ostrouhaná tužka. Opomínám bolesti a vzdávám hold ořezávatku, jehož dílo mám tu čest nyní dřímat v dlani. Hrdě chopím tužku v psací pozici, popadnu volný cár papíru a konečně zapíši důležitou myšlenku, jež se mi zmítala po celou tu dobu v hlavě pod neustálou hrozbou vytracení. Nyní ji tedy zapsanou mohu s uspokojujícím pocitem uložit na svůj PC stolek, kde nalezne věčného bytí, bude vždy poruce a nikdy, NIKDY neupadne v zapomnění.